Zoufalá
“Tolik bab pohromadě jsem už dlouho neviděl,” glosoval to Tomáš. Derniéra Českého moře, divadla od Morávka v brněnské Huse (co je pořád ještě na provázku), byla fajn – a bab tam bylo habakuk. Kdo ví, proč právě tady a teď. Ale jedno bylo jistý: že šedesátky Meteoru z Prahy mě po dlouhé době vytáhly mezi tanečníky. A nějakej sameček by se našel? Asi ne. Namísto toho jedna zoufalá, která mě během perfektního dne chytla a začala se mnou tančit. Kdyby to bylo s ní a s Jonesem, bylo by to fajn. Ale když jsem to já, ona, a Perfect Day, tak tomu se říká “trefa vedle”, holka.
