Jednou dole, jednou nahoře

Tak už je to zase tady, že dny jsou jak malovaný a kopce odvedle až na dosah (jak je vidět daleko). Stromy ještě nahý a pole už se zelenajíc… “Pojď, lehnem do trávy (ještě chladné od zimy) a budem koukat do vysoka – do nebes,” řekl bych. Tamhle pasou koně a tady mají zabíjačku. Prosté a jednoduché. Tvrdé a syrové. Bohaté a chudé současně. Až jednou přijde (sama paní Smrt), dovolte mi na věky stát se ní – krajinou mou vezdejší. Ale ještě předtím: postavit nám dům, zasadit strom a zplodit syna. Tak to je a tak to býti má.