Óóó
Ó, jak jsi krásný, ty můj Živote! Slunce hladí ptačí švitoření – ulicí se rozléhají, jejich hlasy vábící. “Podívej se, podívej, slyšíš jak zněle zním? Tak zvedni křídla a vyleť do oblak, jsem přímo naproti a rád se s tebou shůry na svět podívám…” A na to odvedle se nese švitoření: “Ja-pám, paní, to je ale ňáký povídání! Jářku, vždyť tohle není žádný pták, pozor naň Ho!; je to drak!” A z okna zpívá Madonna (I don’t wanna hear, I don’t wanna know. Please don’t say you’re sorry…). Tak jestli chtěl jsem někdy stavět pro Tě – Nás – dům, je to právě dnes, v den nicnedělání, když je ho ještě něco málo přes půl dne.
