Jednou dole, jednou nahoře

Možná prostě ještě chce to chvíli, než odezníš, než vypršíš se z mraků v zem. Možná už jen chvíli a slunce nakreslí zas nový den. Jenže pořád ještě cosi ve mě chce tě dobít, získat, zlákat, mít. Jsi ikona těchto dní. Nenáviděl jsem tě a teď tě chci. Jsi Jeho a já stejně ještě chvíli nutně musím jít… nemůžu tě přece nechat jen tak být. Nota-be-ne, když “On” je podle mě jen cosi jako “kvík”. Možná, možná že už za pár dní ti uvěřím: jsi Jeho a je to jasné jako že jsou noci konce dní.