Archive for leden 2009
Jeho
Takže sečteno a podrtrženo – jsi Jeho. Prostě zkrátka a jednoduše – co chtělo by mi mluvit z duše. Ty nejsi On, však už teď jsi: “Dé” (Mon) – mondénní a mon cherry. Chtěl bych – Tě mít z sní. Chtěl bych – vidět Tě a dít – ve všech zbylých dních. Nestane se ni, Ty jsi Jeho “s ním”. Říkali mi “není překážkou”, slyšel jsem Tě “říká On”. Zbývá mi se rozhodnout: Ty či On? Den se za dnem přehoupnout…
Neděle
Takže jsem zas unesený v snách. Je to už realita nebo ještě sen? Chtělo by to díru ve stázi, jenže není nic než jen: On a z něj můj vjem. Srazte moje brýle k zem, nechť rozpadnou se vzdušný zámky v jeden: den. Jenže bez naděje nebylo by “žít”. Chtěl bych křičet “dít!!”, však snažně mlčím, stojím… dech a dých.
Smích
Před měsícem: slili mi Tě poprvé. Rozlil ses mi v břiše a štípal jako vosí roj. Před měsícem bylo všechno čerstvě jinak a znělo jako dobře promazaný stroj. Asi jako klip-klap a černé-bílé, klip-klap a kladné-záporné. Je to sedm dní, kdys vtrhl do mých sní. Nikdo se Tě nezval! – prostě jsi tam drze vlít. A teď – ni sám nevím jak se stalo – hřeje mě Tvůj smích. Tak přemýšlím: jsa hlouběji dna bažiny anebo Ty hvězdou padlou mezi stromy? Teď nebude redigentů odpovědí, to až příště epitaf vše vysvětlí. Richard Müller: “Nebude to také ľahké drahá, mňa sa nezbavíš, s tým sa lúč.” Karel Gott: “a jjjedeme dáál!”.
