Jednou dole, jednou nahoře

O víkendu jsem byl na Ještědu (→ wikipedia.org). Byl jsem tam poprvé v životě a měl jsem pocit, jakobych se vrátil o 20 let zpět. Přestože ne nejmladší (stavba je z roku 1973), stále futuristicky vyhlížející hyperboloid, by nám mohl kdekdo závidět (budiž toho důkazem Perretova cena). Když se ale přiblížíte, je to jedna velká ostuda. Lidi jsou prasata, když háží odpadky všude kolem parkoviště, ale majitel hotelu (České Radiokomunikace) je ještě větší vepřík, když odpadky dlouho a dlouho neuklízí. Nečekal jsem, že tak unikátní stavba bude v tak trisním stavu: už u prvních dveří nevíte, zda je hotel tak zdevastovaný a opuštěný anebo jestli jde jen o dosud neopravené následky nedávného vandalismu (tak jsou dveře rozbité). V přízemním bufetu na vás čeká znuděná obsluha a kafe v kelímku. Zkusili jste se podívat do prvního patra? Tak tam je cosi, čemu říkají hotelová restaurace. No dobře, tak tady už by to snad mohlo být lepší, ne? Ne, nemohlo – realita je krutá. Obsluha pomalá a bez života, nábytek opotřebovaný a uslintaný. Prostě: vítej zpět v roce 80, tohle není sen, to je retro v roce 2008. Radikomunikace prý dříve chystaly projekt rekonstrukce, ale po změně majitelů již údajně nehodlají do hotelu investovat. Je trapné, když naše vlastní národní kulturní památka evidentně chátrá. A je trapné, když jsme ji v tomto stavu nominovali na zařazení do seznamu UNESCO. Bude do roku 2010, kdy se má o jejím zařezení rozhodovat, stále ještě pouhým místem zastaveného času? Co je ale pozitivní: že toho u nás v Česku máme ještě hodně před sebou, a že zdaleka ne vše – a dokonce ani naše národní stříbro – není vyleštěné tak, jak by se slušelo a patřilo na památky podobného charakteru. Znamená to, že budeme muset investovat, a tedy i vydělat, ještě moho a mnoho peněz, a že ještě hodně věcí se změní k lepšímu (věřím, že si Ještě nenecháme zrezivět). Ale polívka od Dády (→ flickr.com) byla fajn – po procházce směrem na horu prostě chutná skoro vše.

KFC má novinku: BigBox (→ kfc.cz). Nevěděl bych o tom, kdybych jej dnes nedostal od Marka (kolegy v práci), přesněji jeho prostřednictvím přímo od manažera jednoho KFC poblíž mojí (skoro už) bývalé kanceláře.

Kromě toho, že to bylo fajn překvapení, a kromě toho, že teď o to víc přemýšlím o tom, co těm všem Markům, Zdeňkům, Kristínám a Radkům nachystat na pondělní rozloučení, znovu jsem si uvědomil, jak moc v obchodě znamená osobní prožitek, nejlépe s příjemným překvapením. McDonalds ani KFC jsem sice nikdy nemiloval, ale tohle – osobní návštěva manažera prodejny a 2 BigBoxy na ochutnávku zdarma – byla tak nezvyklá věc, že si ji ještě dlouho budu pamatovat. Ne že bych od té chvíle chodil na obědy do KFC, ale až zase budu někomu nabízet rychlý oběd (pizzu na zavolání), vzpomenu si zřejmě i na KFC.

Takže už je to venku .-) Předloni mě napadlo, že by možná nebylo od věci dát dohromady kluky, kteří – jako já – rádi na kole. A vloni mě seznámili s Honzou, kterého to samé tehdy napadlo taky. A vloni jsme jezdili a letos už jsme chtěli vlastní web. Tak jestli jsi z Brna a jestli máš chuť poznat kluky, co rádi jezdí na kolech, mrkni na náš nový web (→).