RE: TANCUJEŠ AKO … HOMOŠ

Lukášov svet nedávno vydal příspěvek na téma buzní tanec (→ blogspot.com). Lukáš v něm píše o klucích, kteří se v gay klubech (a často i jinde .-) chovají jako totální buzny. “Vraj nám také typy gayov robía hanbu,” píše. Nemohu jinak než reagovat – a to, prosím, nejsem žádný grafoman.

Myslím, že my všichni jsme čímsi originální a sví – totiž sami sebou a tak trochu svérázní. Zvykli jsme si tohle slovo (svérázný) používat spíše pro nejrůznější podivíny a blázny, ale do důsledku vzato je každý z nás něčím odlišný. Někdo je gay a někdo má rád vláčky. A když je někdo gay, tak to ještě nutně neznamená, že to o něm říká vše.

Gay afektovaný, gay maskulitnní, gay bázlivý a gay sebestředný… každý jsme jiný. Dopouštíme se omylu, když snad i chvílemi věříme, že právě my sami jsme ti jediní, kteří dokonale zapadají do principů tohoto světa. Nikoliv, principy tohoto světa tvoří lidé a interakce mezi nimi, včetně oněch buzen, nás gayů a všech dalších.

Další chybou je, když se domníváme, že “na mě to přece není vidět”. To ne já, ale oni jsou ty bukvice, ze kterých se mi zvedá žaludek, a které nám – těm lepším – “dělají ostudu”. No… nechť soudí kdo je bez viny.

Položme si otázku: co kdybych byl právě já ten onen? Ten afektovaný gay? A co kdyby to nebyla jen póza (ta nechť je zábavná, trapná, směšná nebo i zesměšňující – to podle situace), ale co kdybychom se tak skutečně cítili sami sebou a přirozeně – takoví, jací skutečně jsme? Co je na tom divného “být sám sebou”?

Zkrátka: rozhlédněme se čas od času také uvnitř sama sebe. Co když ono opovržení zženštilými je jen strach z vlastního já? Jestliže “oni” jsou sami sebou – není to jen trapná zábava s cílem zesměšnit – a jestliže se tak cítí šťastni, co je na tom zlého? A jak můžeme říci, že “nám dělají ostudu”? Není to tak trochu naopak, když se “my lepší” kontrolujeme natolik, aby “to” na nás čirou náhodou někdo nepoznal? Vždyť už to stejně všichni vědí – a jiných starostí mají dost a dost.

Tak HURÁ na parket (→ youtube.com)!


About this entry