Jednou dole, jednou nahoře

Dnes z oblasti consumers electronic aneb copak mám vážně tak zvláštní a nezvyklé požadavky? Už vloni jsem začal koukat po novém televizoru. Číst zbytek příspěvku »

Nad hlavami odnikud nikam jenom samé nebe a do uší bije vítr. Je lednové nedělní odpoledne a jedna kdysi krásná a mladá letuška je tady zas a znovu. Stejně jako tu byla za Husáka a za Havla. Pražanda jak Brno. Ale jinak fajn. Provází nás místy, která pro ni znamenají dobrou polovinu jejího života. “Denně se tu spotřebuje 1.000.000 litrů pohonných hmot,” vytrhne mě z snění. Líbila se mi, kdyby se víc usmívala a kdyby třeba rozdávala bonbóny a kouzelné panáčky s buřinkou (→ youtube.com) – jenže to bychom museli být oba o dvacet let zpět. Že prý hasiči tu trénují v absolutní tmě, všepřehlušujícím hluku a při spalujícím žáru. Škaredý komory a hezký auta. Tak čistý, jakoby s nimi ani nikdy necvičili hašení. Dvě hodiny jsou pryč a zůstaly jen vzpomínky. Hezké. Doporučuji (prg.aero →).

Ruzyně, originally uploaded by Cyklista Dalibor (fotil: Michal).

Hvězdy těchto dní – STARS všech médií – to jsou Tachecí a “ten” Heparinem smrtící. Těmhle dvěma teď zkrátka nikdo neunikne. Ne že by si to zrovna oni přáli – Barbara by možná uvítala více klidu a vrah mezitím vypovídá, že chtěl “jen” nějakou akci. Zatímco ještě před několika lety by tyto dva případy vydaly na několik krátkých zpráv v denním tisku (a možná snad i na jednu vyhrazenou tiskovou stranu), dnes nezbývá než podlehnout. Jsou jich plné stránky, plné vstupy v rádiích i speciály v televizích. No nic, tak snad vypnout televizi i rádio, odložit denní tisk a vyrazit na krátkou odpolední procházku. Jedno takové lednové sobotní odpoledne na pražském hradě vydá za toliko krás. Fotka je rozmazaná, ale skoro to k ní patří, nebo ne? A příště uvidíte třeba hradní stráž .-)

Praha, originally uploaded by Cyklista Dalibor (fotil: Michal).

Takže končím v práci. Je to konec nebo začátek? A je ta sklenice poloplná nebo poloprázdná? Zřejmě nepravdivější odpovědí bude tvrzení, že sklenice je prostě poloplná i poloprázdná, a že výpověď je konec i začátek současně. Možná – věčné pochyby jsou bezmezné. Tak co na to třeba hvězdy? Že prý “na co sáhnu, to se vydaří”. Přestože o tom pochybuji, kdesi v sobě cítím, že jsem na prahu nového období. Nevím, co s sebou přinese, ale vím, že kdybych tuhle cestu nezkusil, nikdy bych to nezjistil. A taky: i když člověk ztratí, ve skutečnosti vlastně získá – tak šťastnou cestu!