Jednou dole, jednou nahoře

Kde se ztratil ten Dalibor, který měl chuť měnit všechny zítřky? A kde je ten kluk, který se smál a plaval a cvičil a těšil se k přednáškám a spřádal plány o výletech na kolech? Vzpomínám si, že byl sebevědomý – anebo se tak jenom tvářil? – odhodlaný a s chutí: něco změnit, být jiný a lepší. A dnes vidím Dalibora jak je unavený jako stařec s kosou nad postelí. Vidím, jak je uvnitř šťastný a jak hledá kouska klidu a pohodlí. Ale teď zrovna není správný čas – vždyť hvězdy řekly přece jasně: Blíženče, letos poznáš co jsme zač! Za vše může Steward – totiž: jeden z nás – snad udělá si někdy čas. Chtělo by to změnu, Dalibore, ale máš k ní vůbec chuť a odvahu? A nadešel už správný čas? Kdo ví, ten nechť, prosím, odpoví.

Web MOO.COM (→) říká tiskneme hezké věci (s vašimi nebo našimi obrázky). Ne že by podobných on-line služeb pro tisk fotografií neexistovalo více, ale tahle těží především ze své aliance se světově největší službou pro sdílení fotek FLICKR.COM (→). 2 miliardy už jsou historií (→) – každou vteřinou sem (na FLICKR.COM) uživatelé uploadují další a další fotky (→). Ať už je Web 2.0. (→) mýtus anebo jej přijmeme jako přelomový mezník ve vývoji webservices, jde o současný fenomén. FLICKR je Web 2.0. ready a sluší mu to. Stejně jako minikartičkám, které z fotek uložených třeba právě na FLICKR.COM udělá MOO.COM. Taková malá banální hračka jen tak pro nic a z nudy. Ale v Česku zatím nepříliš známá, takže… docela originální dárek pro někoho, anebo jen tak sami sobě pro radost, co myslíte? Sluší jim to, co? Těm mým malým minicards.

MOO minicards, originally uploaded by Cyklista Dalibor.

Když jsem tě dnes zase vyprovázel, cítil jsem se stejně jako kdysi poprvé. Loučení se na nádražích, mávání si z oken vlaků a přes umatlaný skla autobusů, koukání se na vznášející se letadlo a tušení, že za některým z těch kulatých okýnek sedí ten, s kým odchází i kousek z mě. Koncentrovaná dávka emocí. Ten kousek mi teď zase chybí a bude trvat, než ho doroste – někdy chvíli, jindy déle. Už jsem se skoro bál, že jsem sám, koho loučení se nebaví. Ale zvednu hlavu a vidím ženu. Rozloučila se a jde směrem pryč – od odloučeného kouska sama sebe. Pláče.

Detaily vteřin (→ blog.cz) o podobné náladě.