Jednou dole, jednou nahoře

Člověk by si měl čas od času udělat radost. Zdálo se mi, že už by to u mě doma chtělo zase malou změnu – oživení. A proč ne třeba RAGBYSTI? No ano, kdyby se ti ze Stade Francais (→) rok co rok nesvlíkali pro nahatej kalendář (→), asi bych se o nich nikdy nedozvěděl – i když, nikdy neříkej nikdy (vlastně bych radši řekl – někdy; ach ta má slabost pro tyhle kluky sportovní .-). No a teď – pár dní poté – mi dělaj’ doma společnost. Visí mi tam v kuchyni.

[ TRAINING] Bylo příjemný oblíkat se a cítit jak se koukáš. Líbilo se mi, když jsi civěl ze svých devatenáctiletých očí. S každou vteřinou jsem rostl ve své nadutosti až jsem se bál, že prasknu. A ty – neznámej SK8ťáček – jsi stál a koukal a snažil jsi se předstírat, že se balíš k odchodu. Nechal bych se vzít na výlet – do tvých devatenácti – a zvědavě bych koukal všude kolem tvýma očima. Jenže se už cítím dospělý a ty bys stal mi brzy plyšem na hraní. Ledaže se mýlím, ale to už nezjistím. “Tak čau,” slyším tě a vidím odcházet. Tak čau, kluku na hraní.