Jednou dole, jednou nahoře

[ WATER ] Tenkrát, tehdy, včera i dnes. Znovu a zase a tolikrát a dokola. A co zítra? Nechám se zas unést proudem sní? Všichni přeci tuší, že tenhle Plavčík není s Ním, ale s Ní. Však proč vnímat stín, když drze zírá mi teď do očí? ‘Proboha, měl bych asi něco mluvit… zajímat se o Něj, rychle, zeptej se ho na něco…’ Zírám. Mlčím ztuhlý Jím.

Foto: izolas.cz

[ ALONE ] Mlží si to nocí mlha, tiše jako kočka, proplítá se mezi límci, krky – drze osáhává kluky. A my tolik spolu, tolik sami. Jako lampy co jich stojí na ulici, jako knížky co léta zaprášený leží na polici. Člověk by se někdy rozkrájel – to aby nenechal si ujít Toho a Tamhletu. A jindy stane se z něj Osamělý – malej smutnej kluk. Tedy jsem zas jednou jako lampa na refíži – Osamělý mezi těmi, co říkají si Osamělí – HEY! – tak kde jste všichni? Vždyť nikdo z nás tu není sám. Založíme klub a budeme mu říkat Sam.