Jednou dole, jednou nahoře

[ TRY ] Není snadný jít a najít kluka na kluky. A když se navíc člověk nechce chovat oplzle a vulgárně a balit kde koho, jak na to? Už jenom dívat se a rozeznat kdo ‘je’ (teplej) a kdo není, je umění (ovšemže pokud dotyčný není 100 % 4 % .-). A pak, když už se člověku zdá, že tu a tam by někdo mohl být (na kluky), jak ho oslovit aniž bychom tím překročili hranice čehosi nepatřičného, neslušného, abychom nevyděsili? ‘Hele, jsi na kluky’? Brrr… A tak jsem tě posledních 14 dní vídával za pultem benzínky a říkal jsem ti Pumpař. A jak jsi se smál, a jak jsi mluvil, a jak jsi se díval a přál… Zdálo se mi a měl jsem dojem. Dalo mi to práci, oslovit tě. Přijet s odřenýma rukama jak jsem zrovna ten den spadl na kole a říct ti ‘co bys řekl na to, kdybych tě pozval na rande’. Už vím, že nejsi (na kluky). Tak promiň, nechtěl jsem, aby ses cítil trapně nebo nepatřičně. Sluší ti to .-)

[ VANILLA ] Jak příjemný, cítit znovu rozlitý – jak teplý mlíko – tělem hadící se pocity. Jak příjemný, toulat si to nocí – iako kočky stín – úsměvem zas opilý. Hýčkat si to hezký v nás, nehat si to lehce hřát, na prsách i na nohách. A cítit si to svoje kdesi v sobě, doufat si a přát, co život nenechá nás hrát. Příjemný, chvíli zase snít, co by kdyby jak a kdy, vždyť hra se ještě nekončí, hra se přece teprve tu začíná.

[ COLDNESS ] Tak zas přicházejí – noci co se chladí dávno před půlnocí – a co nesou s sebou vlhko řeky – přitíkají mezi stromy. Tak zas přišli noci kdy se třeseš chladem, ale ještě nesněží ti (do očí). Proplítaj se jako stíny mezi domy, ovinou tě dřív než hlesneš ‘eh’.

[ PACORABANNE ] Kdysi dávno – pět let zpět – kupoval sis’ vůni – nelíbila se mi. Tehdy – to jsme spolu ještě byli – bavili se, hádali se, pořádali párty u nás doma, pracovali, platili nájem a… zkrátka žili. Teď – o pár let později – hledal jsem tě v regálu. Nesměj se mi! Vím, že se tomu směješ .-) Kouska vzpomínky na tu tvoji vůni. Přivonět si k tomu, co jsme tehdy byli. Ucítit zas vůni tvýho bytu a tvých vonných tyčinek. Vzpomenout si na naše první rande na čáře a chtít tě zase cítit všude kolem mě. Neměli tě. Že prý už se nevyrábíš. A vůbec, není to divný – hledat tě v duty-free shopu na Hatích a ve slevě?

[ +-×: ] Jedna a jedna jsou dvě. Je-li v městě tři sta tisíc lidí, kolik z nich je gays? Bratru dvanáct tisíc? Je-li v městě u nás dvanáct tisíc gays, kolik z nich jsou ‘men’? Polovina? Je-li v našem městě šest tisíc kluků na kluky, kolik z nich je mýho věku? Pětina? Je-li pětina z nich mýho věku, kolik z nich mě přitahuje fyzicky? Třetina? A z té třetiny – kolik z téhle malé třetiny se na tě rádo podívá? A je-li oko v oku, ruka v rukávě, kolika zalíbeným pohledům zalíbí se i to další, hlubší v nás? Jedna a jedna jsou dvě, v první třídě říkali nám, zapamatujte si prosím vás. Jestliže já jedna jsem, kde je druhý jedna – kde?

[ RAINING ] Déšť – padá tiše na okap. Oknům přitom tečou slzy po tvářích. Déšť – prší klapy klapy klap. Klukům voní vlasy hřích. Okap crčí čůrky vody a kanál hltá co to dá – všechny ty kroky a nedopalky a první rande i jen ta úplně obyčejná setkání. Tak se dívej! Podívej se, jak to všechno pěkně ladí. Vypni tý-ví, vypni mjůzik, zastav v čase a jen dýchej – té vody vodopád.